mojeiD

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany obce Bílý Kostel nad Nisou. Více informací naleznete zde.

Svátek

Svátek má Zlata

Aktuální počasí

Počasí dnes:

25. 9. 2017

zatazenosde

Bude oblačno až zataženo, místy přeháňky. Denní teploty 13 až 17°C. Noční teploty 9 až 5°C.

Přehrát/Zastavit Další

Aktuální teplota

25.9.2017 15:06

Aktuální teplota:

17,1 °C

Vlhkost:

79,4 %

Rosný bod:

13,5 °C

Exporty do RSS

RSS 0.91 RSS 1.0 RSS 2.0 Atom 1.0

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch
  • Po polsku
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Bílý Kostel nad Nisou

Počátky osídlení oblasti okolo dnešního Bílého Kostela spadají pravděpodobně až do 8. či 9. století. V této době do zdejšího kraje přišel slovanský kmen Milčanů. Zabýval se tu zemědělstvím, chovem skotu, hrnčířstvím a dalšími řemesly, svá sídla zakládal uprostřed nepropustných pralesů. Ve 13. století čeští králové z rodu Přemyslovců do tohoto řídce osídleného kraje pozvali německé osadníky, současně s nimi sem směla přijít i jejich německá šlechta. Tito noví osadníci pak svým sídlům vtiskli charakteristický podlouhlý tvar, jak je dodnes patrné i na Bílém Kostele.

První písemná zmínka o samotné obci pochází z roku 1352, někdy okolo tohoto roku byl také založen zdejší kostel. Úřední název obce byl v této době "Alba Ecclesia", tedy "Bílý Kostel", Lidé však svou vesnici nazývali Heinrichsdorf, což znamená Jindřichov. Tento název byl lidmi přijat podle jména knížete Jindřicha z Donína, který vládl na Grabštejně v době založení vesnice, a který dal také roku 1347 postavit strážný hrad Rajmond. Postupem času se tento název dočkal řady různých změn, v dobových listinách jej tak nalézáme ve tvarech jako např. Heinersdorf, Hennesdorf, Henrici Villa, později pak konečně Weysskirch a Weisskirchen. Bílý Kostel náležel ke grabštejnskému panství po šest století, tedy prakticky celou dobu, co panství existovala.

Mezi německými obyvateli obce byli vedle zemědělců a řemeslníků také horníci, kteří začali v okolních kopcích a horách na počátku 15. století dobývat železnou, měděnou a stříbrnou rudu a olovo. Velký rozmach těžby těchto rud nastal v období kolem roku 1470. Ve vsi stávala také huť na tavení vytěžené rudy. O významu tohoto průmyslového odvětví svědčí i fakt, že horníci dostali roku 1584 zvláštní privilegia (tzv. horní svobodu), podle kterých nemuseli vykonávat robotu a měli svou samosprávu.

Na životě Bílého Kostela se v letech 1428 - 34 neblaze podepsaly husitské války. Během nich zdejším krajem procházely voje husitů, které ves několikrát obsadily a vyplenily. Na přelomu 15. a 16. století bylo pak celé okolí sužováno loupeživými bandami, které se ukrývaly ve zřícenině hradu Rajmond (hrad byl během 15. století opuštěn a značně chátral). Úlevy se kraji dostalo až s nástupem Mikuláše II. z Donína v roce 1512, který dal zbytky bývalého strážního hradu zbourat. Obyvatelé Bílého kostela si pak navíc mohli ponechat trámy a stavební kámen pro vlastní potřebu.

V polovině 16. století grabštejnské panství změnilo po více jak třech stech letech své majitele, když je roku 1562 zadlužení Donínové prodali slezskému šlechtici Jiřímu Mehlovi ze Střelic. Mehl na svém panství podporoval rozvoj hornictví, zakládal zde také nové panské statky a rybníky pro chov ryb. Mimo to dal přestavět Grabštejn z původní pevnosti na renesanční zámek. Aby však měl pro tuto přestavbu dostatek financí, zvýšil Mehl svým poddaným povinnosti. S tím se ale obyvatelé panství nechtěli smířit a roku 1566 tak vypuklo selské povstání. Jiří Mehl si během své správy panství neprávem přivlastňoval část z vytěženého stříbra zvanou královský regál, na kterou měl nárok panovník. Když tato Mehlova činnost vyšla najevo, byl šlechtic potrestán nuceným prodejem svého panství.

Příchod třicetileté války byl pro ves naprostou katastrofou. V letech 1618 - 48 byl Bílý Kostel mnohokrát vydrancován Švédy, Chorvaty i vojáky dalších armád, např. v roce 1631 vsi zasadili těžkou ránu maďarští a chorvatští vojáci generála Tiefenbacha, o čtyři roky později ves drancovalo vojsko saského kurfiřta a v roce 1639 se k prostým lidem stejně zachovalo i rakouské císařské vojsko. Důsledky války se projevily ve všech oblastech zdejšího života, kvůli válce se tu např. zastavil rozvoj dolování. To úplně nejhorší však ves teprve čekalo - v roce 1640 zde propukla epidemie moru, při níž zemřela více než polovina obyvatel! V roce 1645 pak Bílým Kostelem ještě znovu prošli Švédové, kteří vyloupili kostel a zničili huť na tavení rud. V polovině 17. století byl počet obyvatel vsi vlivem válečných útrap, hladu, moru a dalších nemocí nižší o celé dvě třetiny.

Ani konec třicetileté války však neměl znamenat začátek lepších časů. Od roku 1651 totiž začala v celé zemi tvrdá rekatolizace. Po téměř celé století byl zdejší kraj evangelický (lutheránský), proto měli lidé pouze dvě možnosti - buď svou víru zapřít a přijmout katolictví, nebo odejít za hranice. Část obyvatel si raději vybrala druhou možnost. Prostí lidé byli navíc stále více vykořisťováni a sužováni vrchností. V roce 1680 nakonec vypukla na mnoha místech v celých Čechách selská povstání, na grabštejnském panství sedláci oblehli panské sídlo a vyslali delegaci do Prahy k císaři, aby si stěžovala na špatné zacházení ze strany vrchnosti. Delegace však k císaři nebyla ani puštěna a její členové byli v Praze zatčeni. Povstání bylo potlačeno a desítky povstalců byly uvězněny. Vůdce povstání - bělokostelecký kovář Petrus Thiel dokázal uprchnout a nikdy nebyl dopaden.

Ještě v roce 1679 byla ke zdejšímu kostelu přistavěna nynější kamenná věž, v roce 1732 byl přestavěn v barokním slohu. V budoucnu se pak kostel dočkal ještě několika menších oprav a úprav. V 18. století se život v obci konečně uklidnil a lidem opět nastaly lepší časy. Ty bohužel trvaly jen do 40. let, kdy probíhaly tzv. slezské války, během nichž Bílým Kostelem táhli v letech 1741 a 1744 Prusové, kteří za sebou zanechali velké škody. V roce 1771 bylo Marií Terezií zavedeno číslování domů, v této době bylo v Bílém Kostele 112 popisných čísel. K obci patřila také osada Pekařka, založená roku 1711. V 70. letech 18. století se ve zdejším kraji začala pěstovat doposud neznámá, v budoucnu však velice významná plodina - brambory. V roce 1773 je zaznamenán poslední pokus o obnovení těžby rud. Průzkum již delší dobu opuštěných štol byl však negativní. V pozdější době se v okolí obce těžil už jen kvalitní vápenec. Na přelomu století se celá Evropa zmítala v napoleonských válkách. Ty samy se sice obce přímo nedotkly, ani během nich však ves nebyla ušetřena drancování vojáků procházejících armád.

První polovina 19. století přinesla kraji počátky industrializace, která významně změnila ráz celé obce. V roce 1836 tu byla postavena první textilní továrna. Později, v roce 1871, zřídil Anton Ressel v části budovy mlýna přádelnu ovčí vlny. Následujícího roku byla postavena další textilní továrna a v roce 1883 zde postavili bratři Soykové velkou papírnu. Ještě v roce 1842 byl přes řeku Nisu vybudován dřevěný most, od roku 1848 se na něm pak začalo vybírat mýtné a také povozy projíždějící obcí musely platit stanovený poplatek.

Polovina 19. století byla v celé Evropě ve znamení nepokoje a velkých změn. Revoluční nálada roku 1848 zasáhla také Bílý Kostel - v tomto roce zde byla zřízena Národní garda, rozpuštěna byla až roku 1851. Rok 1848 byl pro všechen lid neobyčejně významným - byla zrušena robota. O dva roky později se pak obce staly samostatnými správními jednotkami.

Kvůli stavbě železniční trati z Liberce do Žitavy muselo být posunuto a změněno koryto Nisy. V roce 1858 byl Bílý Kostel postižen velkou povodní. Dne 15. října 1859 byl zahájen provoz na nově vybudované železnici. Kvůli ochraně před možným vznikem požárů z jisker od lokomotiv musely být střechy domů stojících podél trati opatřeny břidlicovými taškami a v roce 1864 byla zavedena funkce ponocného, který měl přispět k ochraně majetku občanů. V roce 1868 byl v obci ještě založen hasičský sbor. O čtyři roky později zde byl zřízen také poštovní úřad.

V Evropě vypukla další válka - tentokrát prusko - rakouská, a ani ona se Bílému Kostelu nevyhnula. Asi nejhůř bylo obyvatelům obce v červnu roku 1866, kdy vsí táhli pruští vojáci. Smůla se obce držela dál. V roce 1880 celý kraj postihla velká neúroda a v červenci 1897 ves postihla dosud největší povodeň na Nise, která byla pro obec skutečnou katastrofou. Bylo při ní zatopeno na 174 domů a došlo i ke ztrátám na životech. Během 80. let pak v obci došlo k několika požárům a kolem roku 1890 vypukla mezi dětmi epidemie záškrtu a spalniček.

Každé smolné období ale jednou skončí a začne nová doba, plná prosperity a úspěchů. Nejinak tomu bylo i s Bílým Kostelem. V září roku 1894 zde byla slavnostně otevřena nová školní budova, následujícího roku byla dána do provozu nová silnice z Bílého Kostela do Dolní Suché a dále do Chotyně, v roce 1899 byly ve zdejších továrnách zavedeny desetihodinové pracovní směny, čímž si mohli dělníci, po léta sužováni až patnáctihodinovými směnami, konečně oddychnout. K roku 1900 měla obec na 1600 obyvatel. V roce 1902 sem byl zaveden telegraf a telefon, o čtyři roky později byl v obci založen nový hřbitov, téhož roku byla v budově obecního úřadu zřízena policejní stanice. Ještě v roce 1905 vypukl další požár, při němž shořel oblíbený hostinec na Rozkoši. Podle záznamů z roku 1910 bylo v Bílém Kostele 110 koní, 746 krav, 155 koz, 301 prasat, 111 úlů včel a 1532 slepic. V roce 1911 byla na Panenské Hůrce vysvěcena kaple sv. Trojice a následujícího roku byla do obce zavedena elektřina.

Pak ale přišel rok 1914 a s ním první světová válka, která tuto úspěšnou kapitolu v historii obce ukončila. Lidé za války trpěli nedostatkem, potraviny a různé dříve běžně dostupné zboží byly vydávány pouze na lístky a jejich příděly se stále zmenšovaly, koně byli odváděni pro potřeby armády stejně jako různé naturálie, v září roku 1916 byl na roztavení odvezen i velký zvon z kostelní věže. Ke všemu začali na frontu odcházet také zdejší muži, kteří pak chyběli při nezbytných pracech, zajišťujících obyvatelstvu obživu. Hned měsíc po vyhlášení války navíc začala přicházet první oznámení o padlých otcích a synech… Život v obci se však i přes stále větší útrapy nezastavil. V roce 1915 tak byl poprvé v historii zaveden letní čas a v říjnu roku 1916 došlo k úřední změně názvu obce na Weisskirchen an der Neisse, tedy Bílý Kostel nad Nisou. V posledních dvou letech války začala být situace se zásobováním a příděly potravin kritická, obyvatelstvo tak nejednou trpělo hladem. V samém závěru války pak vyčerpaný kraj postihla ještě epidemie chřipky. Válka ale přeci nakonec skončila a celá země pociťovala obrovskou úlevu. Z fronty domů se však již nikdy nevrátilo 58 mužů.

Ani konec války však nepřinesl konec všem problémům. Zásobování bylo stále velice špatné a trvalo ještě značnou dobu, než se problémy s dodávkou potravin vyřešily úplně. Další problém navíc vznikl vyhlášením samostatné Československé republiky - většina německých obyvatel v pohraničních oblastech se vznikem Československa nesouhlasila a v listopadu roku 1918 tak byla nelegálně vyhlášena autonomní oblast Deutsch - Böhmen, která Československou republiku bojkotovala. Vše ukončilo až obsazení pohraničí československou armádou.

Pomalu ale jistě se život v obci vracel do starých kolejí. Dne 25. října 1926 byla dokončena výstavba nového betonového mostu přes Nisu. O dva roky později byla v přízemí nové školní budovy zřízena jednotřídní česká menšinová škola a česká mateřská škola. V roce 1931 byl v obci ustanoven tzv. svaz Němců v Čechách. V roce 1932 byl v obci vybudován vodovod. Sociální situace v této době však byla dosti tíživá, jak dokazují výsledky voleb z roku 1929 - komunisté při nich získali 43 procent hlasů. Hospodářská krize třicátých let se v Bílém Kostele projevovala stále více a údaje hovoří až o 154 nezaměstnaných. Když v roce 1933 navíc zastavilo svou výrobu třicet továren v okolí, nezaměstnaných ještě přibylo a sociální problémy se prohlubovaly. Ke všemu v obci vypukla epidemie záškrtu. I přes nepříznivou situaci zde v roce 1934 vzniklo koupaliště a bylo rozšířeno sportovní hřiště.

Od nástupu Hitlera k moci v sousedním Německu začala v Čechách vládnout napjatá atmosféra. O ní svědčí například i fakt, že Bílý Kostel zakoupil sirénu pro oznamování leteckých útoků pro případ války. Od roku 1936 se pak v okolí začaly stavět železobetonové bunkry, které měly naši vlast chránit před vpádem nacistických vojsk. Němečtí obyvatelé Bílého Kostela s postupujícím časem stále více sympatizovali s Hitlerem, stejně jako většina sudetských Němců. Během mobilizací československé armády řada těchto mužů výzvu k nástupu neuposlechla. Situace se horšila každým dnem, most přes Nisu byl dokonce i podminován, aby mohl být v případě potřeby ihned vyhozen do vzduchu. Dne 16. září 1938 bylo v obci vyhlášeno stanné právo, což znamenalo zákaz nočního vycházení, zákaz shromažďování a všichni obyvatelé byli povinni odevzdat všechny zbraně a rozhlasové přijímače. O týden později byla zastavena doprava na železniční trati z Liberce do Žitavy. Mnoho Čechů a německých antifašistů se v této napjaté době stěhovalo do vnitrozemí. Československo sice bylo odhodláno své území bránit, po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 se však stal jakýkoliv odpor marným a Sudety se tak staly přímou součástí tzv. Velkoněmecké říše. Jednotky fašistického wehrmachtu byly v Bílém Kostele vítány s jásotem a s vyvěšenými vlajkami s hákovým křížem. Němečtí obyvatelé obce slavili osvobození od "československého útlaku", obcí dokonce dvakrát projel sám Vůdce. Během listopadu získali všichni obyvatelé Bílého Kostela říšskou státní příslušnost.

Válka na sebe nenechala dlouho čekat. Muži museli jakožto říšští občané narukovat do armády a odejít na frontu. Lidé opět začali trpět nedostatkem, opět byly zavedeny potravinové lístky, opět byly odváděny naturálie pro potřeby armády a lidem bylo stále hůř. Povinným bylo také zatemnění všech oken kvůli možným náletům. Koncem roku 1940 už bylo na frontách na 104 zdejších mužů. O rok později bylo toto číslo již o 50 vyšší. V květnu roku 1941 bylo v obci, v dnešním hostinci "U Formánků" ubytováno dvacet francouzských zajatců.V říjnu téhož roku se do Vápenného vrchu zřítilo německé letadlo Junkers se sedmičlennou posádkou. V roce 1942 byl v Pfohlově továrně zřízen tábor pro sovětské zajatce, kteří pracovali na úpravě železniční trati. V září roku 1944 byl v objektu bývalé textilní továrny Jäger zřízen tábor pro židovské ženy a dívky z Francie a Holandska, které sem byly přivezeny z koncentračního tábora Osvětim, a které byly denně odváděny na práci do zbrojního závodu Spreewerke. Tyto ženy se zde dočkaly konce války.

V roce 1945 již vesnicí projížděly kolony s uprchlíky z Východního Pruska, utíkajícími před sovětskou armádou. Mezi Němci rostl strach z porážky a následné odplaty za válečné zločiny. V obci vznikly tři roty tzv. volkssturmu, jejichž členy byli muži od 16 do 60 let, kteří nebyli uznáni schopnými pro boj na frontě. Vyzbrojeni byli puškami a pancéřovými pěstmi. Vše se připravovalo na odpor spojencům, zajatci budovali na rozkaz protitankové překážky kolem přístupových cest k vesnici, volkssturm zajišťoval hlídky ve dne i v noci… Dne 8. května 1945 však rozhlas ohlásil bezpodmínečnou kapitulaci Německa. Mezi obyvateli tak propuklo zděšení a strach z budoucnosti, docházelo i k sebevraždám. Ještě téhož dne do obce dorazila Rudá armáda, jejíž vojáci zde několik dní rabovali.

O týden později sem dorazila sedmičlenná jednotka Revolučních gard. Krátce po skončení války se do Bílého Kostela začali vracet někteří Češi, kteří zde bydleli již před válkou, vedle nich sem přicházeli také noví osídlenci z vnitrozemí. Byl ustanoven revoluční národní výbor, který schválil řadu přísných opatření proti německým obyvatelům. Ušetřeni byli pouze ti Němci, kteří mohli prokázat své protifašistické smýšlení. Na začátku června 1945 začal probíhat odsun německých obyvatel za hranice. Mnoho obcí bylo odsunem Němců značně vysídleno a příliv nových osídlenců nemohl stačit na úplné dosídlení. V Bílém Kostele byla situace stejná. Mnoho zdejších domů zůstalo neobydlených a začalo chátrat, až muselo být v roce 1960 asi 60 až 70 opuštěných objektů srovnáno se zemí vojenskou demoliční skupinou.

K ochraně osídlenců zde bylo stále ještě umístěno vojenské družstvo, byla tu zřízena stanice Sboru národní bezpečnosti o síle pěti mužů a stále tu byly také Revoluční gardy, jinak se ale život v obci vracel do normálu. Brzy byla uvedena do provozu továrna na výrobu papíru a lepenky, po ní svůj provoz zahájila parní pila a v obci byla zřízena i opravna a vulkanizovna. Dále zde byla opravna automobilů, byla zahájena těžba písku a otevřeno bylo mnoho dalších řemeslnických živností, hostinců a obchodů. Bylo zde Severočeské konzumní družstvo, záložna, koloniál, mlékárna, řeznictví, několik restaurací, kavárna a cukrárna, pekařství, tabák a cigarety, dále zde byla tři zahradnictví, 2 obuvníci, holič, kolář, kovář, krejčí, 3 truhláři, 2 zámečníci, klempíř, autodopravce, malíř pokojů a hrobník.

Krátce po válce v obci vzniklo také několik místních organizací politických stran - KSČ, Národně socialistické strany a Sociálně demokratické strany. Dne 15. listopadu 1945 byl ustanoven první místní národní výbor. Rozvoj vládl ve všech oblastech života, výjimkou nebyl ani kulturní a společenský život. Hned na podzim roku 1945 zahájil v obci svou činnost Sokol, o několik měsíců později zde byl založen ochotnický spolek "Švanda" a dále zde vznikla tělovýchovná jednota Tatran a Sbor dobrovolných hasičů.

V březnu roku 1946 byla novým osídlencům slavnostně předána půda, v témže roce byly exhumovány ostatky 9 židovských žen a dvou ruských zajatců, zavražděných nacisty v bývalém koncentračním táboře na okraji katastru obce. Ostatky žen byly odeslány do jejich domovů, vojáci byli pietně pohřbeni na místním hřbitově, v následujícím roce jim byl odhalen pomník. V roce 1947 byla dokončena oprava budova základní školy, kterou údajně zapálili Němci při svém nuceném odchodu.

Bouřlivé události po únoru 1948 se negativně projevily na místních obyvatelích, podle zápisu z kroniky bylo dokonce několik obyvatel akčním výborem Národní fronty pro svůj nesprávný postoj vyhoštěno z obce. V roce 1948 dále proběhlo znárodňování průmyslu a o dva roky později do obce dorazila i kolektivizace zemědělství, když zde bylo založeno JZD. Na počátku 50. let se rozpadlo Severočeské konzumní družstvo a následně bylo založeno družstvo Jednota. V roce 1952 bylo v Bílém Kostele otevřeno místní kino, na přelomu let 1952-53 pak v obci vzniklo Zemědělské výrobní družstvo. To ale zaniklo již po dvou letech své působnosti. V roce 1958 byly na konci obce postaveny dva obytné domy, určené zaměstnancům Státního statku. Ve stejném roce Bílý Kostel postihla velká povodeň, při záchranných pracech tu zahynul desátník Miroslav Vavřiník, který byl vyznamenán in memoriam a dodnes vedle budovy obecního úřadu stojí jeho pomník. Voda vedle mnoha škod a jednoho lidského života ještě odnesla dvě lávky, které byly nahrazeny kovovými můstky. Aby se v budoucnu podobným povodním zabránilo, byla v letech 1960-61 provedena regulace toku Nisy.

V roce 1965 byla pro zastaralost strojního vybavení a nerentabilitu zastavena produkce šedého obalového papíru v místní papírně. O zaměstnání tak přišlo na 40 lidí. V roce 1972 bylo zrušeno JZD a jeho nástupcem se stalo hospodářství Státního statku Hrádek nad Nisou. O dva roky později byly pro zaměstnance Státního statku postaveny dva obytné domy u základné školy a později okály v třešňovém sadu. V rostlinné výrobě se zde pěstovaly především ozimé obiloviny a brambory. Rozsáhlá byla zdejší živočišná výroba - ve čtyřech kravínech tu bylo ustájeno až 300 dojnic, dále zde byla výkrmna býků s 200 kusy a výkrmna vepřů s 280 až 300 kusy. Za pomoci rodičů i dalších občanů byla v obci vybudována mateřská škola pro šedesát dětí.

Od roku 1980 byl Bílý Kostel součástí Chrastavy, po deseti letech se však opět osamostatnil. K roku 1991 zde žilo 742 obyvatel a obec měla 212 domů, z toho trvale obydlených 190. Padesát tři objektů sloužilo k individuální rekreaci. V obci v současné době není žádný průmyslový podnik. Obyvatelé obce, kteří za prací nedojížděli, měli možnost uplatnění ve firmách: Státní statek Hrádek nad Nisou, hospodářství Bílý Kostel; Stavby silnic a železnic Hradec Králové, obalovna živičných směsí; Státní lesy, závod Nisa - Liberec a Severočeské sběrné suroviny Liberec. Ze spolků a organizací byly v Bílém Kostele v činnosti Sbor požární ochrany, Čsl. svaz invalidů, Čsl. svaz žen, TJ Tatran, Čsl. svaz zahrádkářů, Čsl. myslivecký svaz, Čsl. červený kříž a dohlížecí výbor Jednoty. Pro místí obyvatele je v obci k dispozici také knihovna. Rok 1991 byl v Bílé Kostele ve znamení oprav - proběhla oprava komínového tělesa v základní škole, rekonstrukce 1. poschodí budovy obecního úřadu, oprava veřejného osvětlení a opravy se dočkala také požární zbrojnice. Vedle těchto oprav proběhlo v roce 1991 ještě několik drobnějších úprav.

Také v následujících letech vládl v obci čilý stavitelský ruch - v roce 1993 byla obnovena omítka na budově základní školy, také byly opraveny římsy a parapety oken a nátěry okapů. Dále v obci proběhla plynofikace, úprava chodníků, úprava proběhla také na místním hřbitově a opraveny byly i můstky přes Nisu, fasáda obecního úřadu, hasičská zbrojnice a v roce 2001 došlo k opravě fasády kostela a nátěru kopule. V současnosti je na kostele nainstalováno ještě pěkné noční osvětlení. V létě roku 1994 zahájila činnost firma EKOL, vyrábějící v objektu bývalé horkovzdušné čističky Státního statku bionaftu.

Dnes je Bílý Kostel nad Nisou úhlednou, spokojeně žijící obcí, jehož upravenost ještě podtrhuje okolní krásná příroda. Jak je patrné z vývoje posledních let, je obec v rozkvětu, v poslední době se zde opět rozvíjí i společenský život - chodí a jezdí se na výlety a do divadel, pro děti je pořádána celá řada různých akcí, před 1. májem se pálí ohně, výborně zde funguje také již zmiňovaná knihovna, za kulturním a společenským životem nezaostává ani život sportovní - uvést můžeme například činnost oddílu kopané, pravidelně cvičit chodí také zdejší ženy, děti mají ve škole mnoho zájmových kroužků… V obci dnes vládne přátelská a poklidná atmosféra. Nezbývá než doufat, že tak úspěšné a spokojené roky, jako obec právě zažívá, ji čekají ještě dlouho do budoucna.

Použitá literatura: PhDr. František Vydra, Mgr. Anna Šmídová Bílý Kostel nad Nisou. OÚ Bílý Kostel nad Nisou 2002